Intenzita rizik, jimž čelí domácí finanční systém, se v porovnání s loňským rokem zvýšila v důsledku nepříznivého fiskálního vývoje v eurozó;ně a jeho možných dopadů na domácí ekonomiku. Hlavním rizikovým scénářem pro českou ekonomiku v následujících dvou letech zůstává výraznější zpomalení hospodářského růstu v Německu a dalších zemích, které jsou důležitými obchodními partnery českých podniků. Napjatá situace na trhu práce a opatření nezbytná pro snižování strukturálního deficitu veřejných rozpočtů budou tlumit dynamiku příjmů a negativně působit na schopnost domácností splácet dříve přijaté úvěry.

„Pro udržení finanční stability v dalších dvou letech bude podstatný vývoj ve světové ekonomice. Vzhledem k vývoji v zahraničí, kde kulminují problémy některých zadlužených ekonomik eurozó;ny, je třeba varovat před tvorbou neadekvátně optimistických očekávání. Ani vývoj v domácí ekonomice zatím nedává dostatečnou oporu pro tvrzení, že krize již končí,“ uvedl guvernér České národní banky Miroslav Singer.

„Pro stabilitu finančního systému je klíčové, aby domácí finanční instituce udržovaly kapitálové i likviditní polštáře vytvořené v době krize. Vysoké výplaty dividend ze zadržených zisků minulých let, které by snížily kapitálový polštář, by se mohly stát rizikem pro bankovní sektor v nejbližším období,“ dodal guvernér.

Při vysoké míře nejistoty ohledně rychlosti oživování domácí ekonomiky by nadměrně optimistická očekávání ohledně budoucího vývoje mohla vést k akumulaci nových rizik pro český bankovní sektor plynoucích ze snahy bank a jejich vlastníků o zvýšení ziskovosti prostřednictvím intenzivnější úvěrové expanze. Nárůst objemu nově poskytovaných úvěrů na bydlení není zatím podložen zřetelným zlepšením v bonitě klientů. Takový trend může představovat zvýšené riziko pro banky i jejich klienty, neboť rizika pohybu cen nemovitostí jsou stále vychýlena spíše směrem dolů.

Za potenciální riziko lze označit vývoj v sektoru družstevních záložen. Objem klientských vkladů se zde za poslední tři roky téměř ztrojnásobil, zároveň však tento segment oproti bankovnímu sektoru vykazuje dvojnásobný podíl klientských úvěrů v selhání.

Ve světle identifikovaných rizik byla hodnocena odolnost domácího finančního systému pomocí zátěžových testů bank, pojišťoven a penzijních fondů za použití tří scénářů budoucího vývoje s názvy „Základní scénář“, „Asymetrický vývoj“ a „Obnovená recese“. Základní scénář reprezentuje vývoj, který považuje ČNB za nejpravděpodobnější. Další dva alternativní scénáře jsou charakteristické značným propadem ekonomické aktivity a nepříznivým vývojem na finančních trzích.

Banky i pojišťovny jsou podle výsledků zátěžových testů odolné vůči relevantním rizikům, a to i přes výrazně konzervativní nastavení obou zátěžových scénářů. Důvodem je nejen vysoký výchozí kapitálový polštář, ale i schopnost generovat výnosy v průběhu nepříznivého scénáře. Pokud by se však ekonomika vyvíjela podle alternativních scénářů, některé instituce by utrpěly ztráty, které by si mohly vyžádat nutné kapitálové injekce od akcionářů. Sektor penzijních fondů disponuje omezeným kapitálovým vybavením a v případě turbulencí na finančních trzích by akcionáři museli dodat nový kapitál.